Projekt bez jména je zvláštní fáze. Ještě není ničím svázaný, ještě se nedá pokazit špatným logem a ještě se může vydat směrem, který by hotový název možná ani nepustil.

Jméno někdy přijde moc brzy

Hodně lidí chce mít název hned. Chápu to.

Jakmile má projekt jméno, začne působit skutečněji. Jenže někdy název přijde dřív než smysl. A pak se celý projekt začne přizpůsobovat slovu, které bylo jen první nápad.

Mám rád chvíli před názvem. Projekt je ještě otevřený. Dá se ptát, k čemu je, pro koho je, jak má působit a co nemá být. Není potřeba bránit logo, doménu ani oblíbenou větu. To je velmi zdravý stav.

Bez jména se lépe hledá podstata

Když projekt ještě nemá jméno, musíme mluvit o věci samotné. Co má řešit. Jakou má energii. Jaký problém má pojmenovat. Jaký typ lidí má oslovit. To je lepší než začít diskusi tím, jestli se nám líbí název.

Název umí svádět pozornost. Dobrý název může nadchnout i tam, kde projekt ještě není promyšlený. Slabý název může naopak zabít věc, která má potenciál. Proto se snažím nejdřív pochopit jádro. Název má přijít jako důsledek, ne jako náplast.

Tahle fáze je kreativně nejživější

Projekty bez jména mají lehkost. Můžu si kreslit možné směry, zkoušet tón, přemýšlet nad obsahem, publikem, službou, rozsahem. Nic ještě není definitivní. To je na tom krásné i nebezpečné, protože možností je moc.

A právě proto je potřeba disciplína. Volnost bez výběru je jen chaos v lepším kabátě. V této fázi nehledám všechny možnosti. Hledám ty, které mají tah a drží pohromadě.

Někdy se ukáže, že projekt jméno nepotřebuje

Ne každý nápad musí být samostatná značka. Některé věci patří jako rubrika, článek, služba, kampaň nebo interní pracovní systém. Když projekt ještě nemá jméno, je snazší si to přiznat. Jakmile má doménu, člověk už má tendenci ho bránit. I když by neměl.

Tohle je důležité. Název dává projektu váhu, ale také závazek. A ne každý nápad si zaslouží závazek. Některým je lépe jako dobrému prvku uvnitř většího celku.

Jméno má uzavřít směr

Když se projekt vyčistí, jméno často začne být jasnější. Ne vždy hned, ale už víme, co má nést. Má být věcné, hravé, lokální, odborné, osobní, prémiové nebo úplně jednoduché. Najednou se nevybírá název podle nálady, ale podle směru.

Na projektech bez jména mě baví právě tenhle proces. Z ničeho se stává něco. Ne kouzlem, ale tříděním, ptaním a škrtáním. Jméno je potom už jen první věta, kterou projekt řekne světu.

Shrnutí pro blog

Pointa: Na projektech bez jména mě baví volnost. V té fázi se dá hledat skutečný smysl, publikum, tón a struktura dřív, než projekt dostane definitivní podobu.