Nový web nezačal prázdnou stránkou. Začal hlavou, ve které bylo padesát možností, dvacet projektů, tři dobré nápady a jeden člověk, který si řekl: hlavně to nepřekombinovat.

Nejdřív bylo potřeba zastavit hluk

Když člověk dělá dlouho weby, média, vlastní systémy, AI, obsah a projekty kolem sebe, má jednu nevýhodu. Ke každé části má moc co říct.

A když má člověk moc co říct, web se velmi rychle začne tvářit jako sklad myšlenek. To jsem nechtěl.

První práce proto nebyla grafická. Byla třídicí. Co má jít dopředu. Co je jen důkaz. Co patří do projektů. Co do blogu. Co radši zatím nechat v poznámkách, aby z toho návštěvník neměl pocit, že spadl do šuplíku s kabely.

Jedna osa je víc než deset sekcí

Mohl bych nový web postavit jako seznam služeb. Weby, e-shopy, média, AI, branding, projekty. Jenže seznam nevysvětluje, proč to celé drží pohromadě. Potřeboval jsem najít osu, která ukáže, že to nejsou náhodné odbočky.

Tou osou je pro mě propojování. Technologie, obsah, média, obchod, prezentace a lidský přístup. Jakmile jsem si to pojmenoval, najednou začalo být jasnější, co má být hlavní sdělení a co má zůstat jen podpůrná vrstva.

Vlastní web nesmí být výklad všech možností

U vlastního webu je největší pokušení ukázat všechno. Každý projekt, každou zkušenost, každý nápad. Jenže návštěvník nepotřebuje obcházet celé moje pracovní město. Potřebuje vědět, kam vede hlavní ulice.

Proto jsem musel škrtat. Některé věci ne proto, že nejsou důležité, ale protože v dané chvíli rušily směr. Web není soudní spis. Nemusí obhájit každou minutu mojí práce. Má dát člověku rychlé pochopení.

Design přišel až po smyslu

Nad vzhledem přemýšlím rád, ale u vlastního webu jsem si hlídal, aby design nepředběhl obsah. Když ještě není jasné, co chce stránka říct, krásné pozadí to nezachrání. Jen ten zmatek udělá dražší a elegantnější.

Až když se vyčistila hlavní myšlenka, začal dávat smysl tón, rytmus, členění a celkový dojem. Nechtěl jsem web, který jen vypadá moderně. Chtěl jsem web, který mě nepřekřičí.

Padesát směrů se musí změnit v jednu cestu

Nový web pro mě nebyl jen technický úkol. Byl to způsob, jak si říct, co vlastně dnes dělám, proč to dělám a jak o tom mluvit normálně. Bez výkladní skříně ega a bez korporátní mlhy.

Když má člověk v hlavě padesát směrů, nemusí vybrat jeden a ostatní zahodit. Musí najít cestu, po které se dají číst postupně. Přesně o to mi šlo.

Shrnutí pro blog

Pointa: Nový web vzniká nejdřív jako rozhodnutí. Nejde o to ukázat všechno, ale najít hlavní osu, která udrží projekty, zkušenosti i způsob práce pohromadě.