Notebook v kavárně není romantika digitální práce. Je to někdy docela tvrdý test, jestli projekt umí mluvit sám za sebe.

Deset minut často stačí

Někdy si sednu do kavárny, otevřu notebook a podívám se na projekt bez přípravy. Ne jako autor, který zná všechny důvody, kompromisy a schůzky.

Spíš jako člověk, který přišel poprvé. To je nepříjemně poctivý pohled. Projekt najednou nemá komu vysvětlovat, proč je něco schované, proč je nadpis tak dlouhý a proč tlačítko vypadá jako stydlivý svědek.

Během deseti minut se ukáže hodně. Rozumím tomu? Vím, co je hlavní? Působí to důvěryhodně? Dá se najít kontakt? Vím, pro koho to je? Má projekt energii, nebo jen mechanicky splňuje zadání? Tyhle otázky nejsou složité. Právě proto jsou užitečné.

Když projekt potřebuje vysvětlování, je to signál

Klient někdy řekne: to by se návštěvníkovi vysvětlilo. Jenže web nemá vedle sebe průvodce v saku, který každému novému člověku šeptá do ucha kontext. Web musí velkou část práce zvládnout sám. Ne všechno, ale základ ano.

Když musím po otevření stránky dlouho vysvětlovat, proč je něco důležité, většinou to znamená, že to stránka sama neříká dost dobře. To neznamená, že je projekt špatný. Znamená to, že potřebuje zpřesnit. Někdy text, někdy pořadí, někdy vizuální hierarchii, někdy celou logiku první obrazovky.

Kavárna odhalí tempo

V kanceláři se projekt často hodnotí pomalu. Člověk má čas, velký monitor a zná souvislosti. V kavárně je to jiné. Menší displej, ruch, telefon, někdo vedle objednává cappuccino a do toho má web udržet pozornost. To je blíž realitě než dokonalá prezentace na poradě.

Tempo webu je důležité. Jak rychle se dostanu k podstatě? Jak dlouhé jsou odstavce? Jak moc mě stránka nutí lovit informace? Kde se zastavím? Kde se ztratím? Když projekt obstojí v kavárenském režimu, má slušnou šanci obstát i u člověka, který web otevře mezi dvěma schůzkami.

Pravda bývá v prvních reakcích

Mám rád první reakce. Ne ty zdvořilé, připravené. Ty úplně obyčejné. Aha, to chápu. Tady nevím. Tohle je dobré. Proč je tohle nahoře? Kde se objednám? Tyhle věty jsou zlato. Ne vždy příjemné, ale přesné.

U vlastních projektů je problém, že člověk už ví příliš mnoho. Vidí i to, co na stránce není, protože si to pamatuje z hlavy. Návštěvník tuhle výhodu nemá. Vidí jen výsledek. Proto se snažím na web dívat bez sentimentu. Ne vždy se mi to daří. Jsem taky člověk. A někdy i docela tvrdohlavý člověk.

Projekt musí fungovat i bez obhajoby

Dobrý projekt samozřejmě může mít složitější pozadí. Nemusí se celý vysvětlit na první pohled. Ale základní směr musí být čitelný rychle. Kdo jste. Co děláte. Pro koho. Proč to má smysl. Co má člověk udělat dál. To je minimum, které musí web unést.

Kavárna, notebook a deset minut pravdy nejsou žádná metodika s razítkem. Je to prostý test. Otevřít, dívat se a nebýt k vlastní práci moc hodný. Když projekt i v takovém pohledu dává smysl, je na dobré cestě. Když ne, aspoň víme, kde začít.

Shrnutí pro blog

Pointa: Když projekt neobstojí v krátkém, obyčejném pohledu, není problém v kavárně. Je problém v jeho srozumitelnosti.