Cizí web se navrhuje podle zadání. Vlastní web se navrhuje podle všeho, co člověk umí, dělá, plánuje a ještě si stihl rozmyslet cestou ke kávě.

U sebe vidím příliš mnoho vrstev

Když dělám web klientovi, pomáhá mi odstup. Poslouchám, třídím, ptám se a hledám hlavní osu.

U vlastního webu je to horší. Znám moc souvislostí. Každý projekt má příběh, každá služba výjimku, každá věta by mohla pokračovat ještě dalšími pěti odstavci.

To je přesně problém. Člověk má pocit, že musí vysvětlit všechno, aby byl pochopený. Jenže návštěvník nechce životní archiv. Chce rychle pochopit, kdo jsem, co dělám, proč mi věřit a jestli má smysl se ozvat. Vlastní ego u toho občas stojí vedle a šeptá: a ještě tam dej tohle. To je potvora.

Nejtěžší je škrtat sám sebe

U klienta umím poměrně rychle říct, co na web nepatří. U sebe je to složitější. Každá věc má důvod. Každý projekt jsem nějak stavěl, řešil, zachraňoval nebo posouval. Jenže web není muzeum všech pracovních stop. Web má být výběr.

Škrtání vlastních věcí bolí víc, protože člověk neškrtá text. Škrtá kus energie, kterou do něčeho dal. Ale právě tady vzniká síla. Když se vynechá to druhotné, hlavní věci konečně dostanou prostor.

Vlastní web je i zrcadlo

Vlastní web člověka donutí říct, kým je dnes. Ne kým byl před deseti lety. Ne co všechno uměl kdysi. Ne co by jednou mohl dělat. Dnes. A to je nepříjemně přesná otázka.

Když jsem přemýšlel nad vlastním webem, nešlo jen o vzhled. Šlo o to, jak propojit weby, e-shopy, média, AI, obsah, vlastní projekty a lidský rozměr tak, aby to nepůsobilo jako náhodný seznam. To není grafický úkol. To je úklid v hlavě. A tam se občas najde ledacos.

Perfektní verze neexistuje

U vlastního webu je lákavé čekat na ideální verzi. Ještě doladím texty, ještě přidám projekt, ještě vyberu lepší fotku, ještě to celé jednou promyslím. Jenže takhle se dá čekat roky. Web má být dobrý a živý, ne dokonalý a schovaný v šuplíku.

V určité chvíli je potřeba web pustit ven a dál s ním pracovat. To neznamená odfláknout ho. Znamená přijmout, že vlastní prezentace se vyvíjí spolu s člověkem. A když se člověk vyvíjí, web nemůže být jednou provždy hotový.

Nejtěžší zakázka bývá nejdůležitější

Vlastní web je těžký, protože na něm nejde nic schovat. Ukazuje způsob přemýšlení, priority i odvahu říct věci jednoduše. Není to jen výkladní skříň. Je to veřejné rozhodnutí, jak chci být čtený.

Proto je vlastní web vždycky nejtěžší zakázka. A zároveň jedna z nejlepších. Donutí mě udělat totéž, co chci po klientech: pojmenovat směr, vybrat podstatné a přestat se schovávat za nekonečné možnosti.

Shrnutí pro blog

Pointa: Vlastní web je těžký proto, že nejde jen o design. Je to rozhodnutí, jak o sobě mluvit, co ukázat, co vynechat a kam se posunout dál.