Editor je lákavý. Člověk ho otevře, začne něco posouvat, přidá nadpis, zkusí fotku a má pocit, že tvoří. Já ale většinou začínám dřív.

V hlavě. Tam se totiž ukáže, jestli projekt vůbec drží pohromadě.

Nejdřív potřebuji vidět celek

Když začnu rovnou v editoru, snadno mě svede první hezký nápad. Jenže hezký nápad ještě není projekt. Může vypadat dobře na obrazovce a přitom vůbec neřešit, co má web říct, koho má oslovit a kam má člověka dovést.

Proto si nejdřív skládám celek v hlavě. Kdo přijde. Co potřebuje pochopit. Co má vidět jako první. Co je hlavní sdělení a co už je jen doprovod. Je to taková tichá přípravná fáze. Nikdo ji nevidí, ale bez ní bych v editoru jen přehazoval nábytek v místnosti, která ještě nemá dveře.

Hlava dovolí rychlejší chyby

V hlavě se dá projekt zbourat bez následků. Můžu si představit tři směry, dva vyhodit a jeden nechat dozrát. Nemusím kvůli tomu vytvářet deset variant obrazovky ani předělávat půl šablony.

Tohle je praktické. Když nápad nefunguje už v představě, většinou nebude fungovat ani v editoru. Naopak když se mi projekt začne skládat přirozeně, vím, že má v sobě nějaký řád. Ještě není hotový, ale už má páteř. A páteř je u webu lepší než třicet efektů.

Editor má sloužit rozhodnutí

Editor používám až ve chvíli, kdy vím, proč něco dělám. Ne jako místo, kde se zoufale hledá směr. Když už mám základní představu, editor je skvělý pomocník. Umožní mi dát věcem tvar, rytmus a viditelnou podobu.

Rozdíl je v tom, že pak nepřetahuji prvky jen proto, že se mi zrovna líbí. Každá část má důvod. Nadpis má zastavit. Perex má vysvětlit. Tlačítko má posunout dál. Fotka má podpořit pocit, ne jen zaplnit prázdné místo.

Kreslení v hlavě není lenost

Někdy to zvenku může vypadat, že se nic neděje. Sedím, koukám, piju kávu a web ještě nikde. Jenže právě v tu chvíli se často rozhoduje nejvíc. Hledám správný úhel pohledu. Skládám věci tak, aby později nebylo nutné všechno zachraňovat designem.

Kreativní práce není jen viditelné klikání. Je to i odmítání nápadů, které by vypadaly dobře, ale nevedly by ke správnému výsledku. Občas je nejtěžší nedělat nic nahlas. Jen vydržet, dokud se projekt v hlavě neusadí.

Když pak otevřu editor

Jakmile otevřu editor, nechci začínat od nuly. Chci mít v sobě jasný směr. Ne hotový obraz do posledního pixelu, ale pocit, kudy web půjde. Pak se pracuje rychleji a čistěji.

Tak vznikají projekty, které nepůsobí jako slepenec hezkých částí. Mají vnitřní logiku. A to je pro mě důležitější než první efektní varianta. Web se totiž nepoužívá v hlavě tvůrce, ale v hlavě člověka, který na něj přijde. A tam musí dávat smysl.

Shrnutí pro blog

Pointa: Projekt si nejdřív kreslím v hlavě proto, abych neřešil jen vzhled. Potřebuji pochopit směr, obsah, rytmus a důvod, proč má web existovat.